Vlakem za zážitky po hranicích České republiky
METALCOM je dodavatelem železničního svršku, pro kompletní opravu železnic, a tak, když Vás pozveme na výlet vláčkem, může se stát, že pojedete právě po námi dodaných pražcích, kolejnicích, podkladnicích, vrtulích, podložkách, svěrkách…….. A pozváním začínáme, kde jinde, než u nás doma. Na hranicích České republiky. Vybrali jsme pro Vás tři zajímavé tratě, které rozhodně stojí za to projet, i když nejste fanda železnic:
Za vinaři nejen na kole - trať Břeclav (CZ)/Znojmo (CZ)
Trať mezi Břeclaví a Znojmem je rájem nejen pro cyklisty a milovníky vína. I historik si přijde na své, a vlastně i rodiny s dětmi. Krásná krajina, česko-rakouské rodinné atrakce u Valtic, dobré jídlo a skvělé víno, strategická poloha železnice opředená bohatou historickou minulostí (před pádem železné opony vymezovala nemalá část tratě ostře sledované hraniční pásmo, a tak se například v okolí Sedlce můžete seznámit s historií útěků přes hranice na Stezce svobody ) slibují atraktivní zážitky.
Velkým lákadlem nejen pro cyklisty jsou zde vinařské stezky. Na ně se můžete napojit od většiny stanic a zastávek na trati. A nebudete litovat – Novosedly, Sedlec, Březí, Mikulov, Znojmo…co jméno to vinařská obec opředená legendami a se skvělými vinaři.
Odkazy a zdroje:
Sedmkrát přes hranice – trať Cheb (CZ)/Bad Brambach (DE)
Železnice mezi Chebem a saskými lázněmi Bad Brambach (roztomilý bazénový svět) není zajímavá jen tím, že na ní vlak, motorák soukromého německého dopravce, u nás známý pod názvem RegioSpider, několikrát překonává státní hranici.
Má také pestrou historii a pěkné okolí. Pro tuto železnic jakoby neexistovaly hranice, vlak kličkuje do Německa a zpět, tak, že si to při sledování krajiny plné zeleně (obora s daňky a muflony), lázeňských atrakcí (Aquaforum) a památek (zámek Schönberg) ani neuvědomujete. Nakonec, na trati, kterou najdete v jízdním řádu pod číslem 147, přejede vlak státní hranici sedmkrát. I když dráha zajišťuje mezistátní železniční spojení, provoz na ní má charakter regionální.
Za dob NDR a ČSSR jezdily po této trati rychlíky Karlex a Karola směřující do Berlína a Lipska. Během sedmdesátých let na ně byla nasazována legendární motorová jednotka řady SVT 175 Görlitz, přezdívaná pro svůj elegantní tvar Delfín.
Odkazy a zdroje:
Moldavská horská dráha – trať Most (CZ)/Moldava (CZ)
Trať spojující Most a Moldavu v Krušných horách vedla kdysi až do saského Freibergu a patří k nejkrásnějším lokálkám u nás. Pro svůj profil a stavební provedení bývá trať nazývána Moldavskou horskou dráhou. Vlak na ní překonává náročný horský terén pomocí tří viaduktů a dvou tunelů. Vybudování železnice takových parametrů bylo technicky i finančně náročné.
Na čtyřicetikilometrové romantické trati rozhodně není nouze o zajímavá místa: Louka u Litvínova (boje 1918), Osek (Cisterciácký klášter v Oseku), Benátky na severu Čech - Dubí (kostel Panny Marie), Hrob (dva viadukty, protestanský kostel).
Odkazy a zdroje:
Šťastnou cestu přeje METALCOM
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tajemství lepenkové jízdenky.
O vznik lepenkových jízdenek se zasloužil Thomas Edmondson (30. 6. 1792, Lancaster - 22. 5. 1851, Manchester) ze Spojeného království Velké Británie a Irska. Na jízdence Thomas Edmondson uvedl údaje o trase, cenu a pořadové číslo jízdenky. Tento systém poprvé zavedl roku 1840 na tehdy nově zprovozněné železnici Manchester–Leeds společnosti Manchester and Leeds Railway.
Zdroje obrázků: Série jízdenek
Lepenkové jízdenky si časem našly oblibu v různých zemích světa. Zatímco sousední německé dráhy zavedly lepenkové jízdenky již v roce 1848, v Rakousko-Uhersku se lepenkové jízdenky vydávaly až po roce 1860 a jejich rozšíření bylo jen pozvolné. Pro Země Koruny české se lepenkové jízdenky tiskly ve Vídni, a to přibližně až do roku 1890. Teprve poté spustila provoz první tiskárna jízdenek v Čechách - společnost StEG v Praze na Žižkově.
Jízdenky se skladovaly v ternionu (v doslovném překladu trojici), což byl zásobník v podobě rozevíratelné a uzamykatelné skříně s přihrádkami pro sloupečky jízdenek. Sloupečky jízdenek v něm byly uloženy tak, že spodní poněkud vyčuhovala, aby ji bylo snadné uchopit a aby bylo vidět její číslo, zároveň bylo viditelné číslo horní jízdenky, což umožňovalo snadnou kontrolu. Na hranách jízdenek byly šikmé červené pruhy, které pokladníkovi umožnily pohledem ověřit, že jízdenky ve sloupci tvoří souvislou číselnou řadu. Při vydání se jízdenka označila v kompostéru, který vytlačil na rub jízdenky aktuální datum.
Rozměry lepenkových jízdenek vychází z anglických měr: 2 1/4" x 1 3/16" x 1/32". Převedeno (s troškou nepřesnosti) do naší měrové soustavy jde o rozměry 57 x 30,5 x 0,8 mm. Gramáž papíru byla nejčastěji 600 g/m2.
Lepenkové jízdenky se na území nynější České republiky staly na dlouhou dobu neodmyslitelnou součástí železnice. Soumrak těchto jízdenek nastal v souvislosti s rozšířením výpočetní techniky. Úplný konec lepenkových jízdenek nastal u Českých drah v roce 2001. S posledním dnem platnosti GVD 2000/2001 (sobota 9. 6. 2001) se u Českých drah toho dne naposledy prodávaly lepenkové jízdenky. Tímto dnem tedy skončila téměř 140 let trvající epocha lepenkových jízdenek u Českých drah, nástupce Československých státních drah.
Co jsme mohli vyčíst z lepenkové jízdenky?
Jízdenky byly číslovány, v provozu Československých státních drah a později u Českých drah pěticifernými čísly uváděnými většinou v horní i dolní části jízdenky, přičemž každá varianta jízdenky (tzv. relace) byla číslována zvlášť. Původně se používala čtyřciferná čísla, na území pozdějšího Československa byla kolem roku 1914 nahrazena na jízdenkách z centrálních výroben pěticifernými, použití čtyřciferných čísel se až do počátku 21. století dochovalo například v Rumunsku.
Jízdenky ČSD a ČD dále obsahovaly tyto údaje:
- Název vydávající železniční stanice, u větších stanic i písmeno označující pokladnu ve stanici
- Hraniční stanice pásma, t. j. kam nejdále lze na jízdenku v různých směrech dojet. U ČSD a ČD byla zpravidla společná jízdenka určitého vzdálenostního pásma pro všechny směry jízdy nebo pro více směrů jízdy. Pásma bývala v menších vzdálenostech po deseti kilometrech, v největších vzdálenostech po padesáti kilometrech. U jízdenek do velkých měst (například do Prahy) se barevně rozlišovaly jízdenky platné do okrajových stanic města a jízdenky platné do centra města.
- Vozová třída (ta byla rozlišena i barvou jízdenky)
- Druh vlaku (tento údaj po zrušení příplatků na spěšné vlaky a na rychlíky na některých jízdenkách chyběl). Jízdenky na rychlík měly ještě svislý červený pruh. Barevně rozlišeny byly i samostatné kartičky rychlíkových příplatků (šikmé bílo-hnědé pruhy), příplatků na spěšný vlak (vodorovné bílo-hnědé pruhy) a vstupenek na nástupiště (růžové). Týdenní jízdenky pro denní dojíždění byly modré s předtištěným rastrem pro vyznačení jednotlivých jízd.
- Doba platnosti (den vydání jízdenky se dříve do doby platnosti nezapočítával, avšak jízda musela být nastoupena v den vyznačený na jízdence)
- Cena jízdenky.
Některé druhy jízdenek měly oddělitelnou dolní třetinu, na které byly ve stručnější podobě uvedeny základní údaje. Pokud pokladna neměla k dispozici poloviční (dětské) jízdenky pro dané pásmo, používala plnocenné jízdenky, u kterých odstřihla dolní třetinu. Ve Velké Británii a zpočátku i na českých železnicích se oddělovalo šikmým střihem, později rovným střihem.
Na území ČR však lepenkové jízdenky zcela neskončily.
Železniční společnost Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD) se v roce 1999 vybavila mezitím zbytným tiskařským zařízením z pražské výrobny jízdenek a na jaře 2000 zahájila tisk lepenkových jízdenek v Kamenici nad Lipou. Do dnešních dnů se tak cestující na JHMD mohou s lepenkovými jízdenkami setkat. Platnost lepenkových jízdenek je vymezena na tratě JHMD, tzn. Obrataň - Jindřichův Hradec - Nová Bystřice, ale od 1. 1. 2004 je omezený počet relací platný i na tratích ČD (cílová stanice Praha hl. n., Brno hl. n.).
Dále se s těmito jízdenkami a jejich historií můžeme potkat i v Muzeu prodeje jízdenek. Toto muzeum nemá svoji pevnou budovu ani místo, je totiž rozmístěné v železničním voze, bývalém služebním vagoně řady D. Jedná se o putovní expozici, která v rámci svých omezených možností prostorami vozu představuje výrobu a výdej jízdenek na železnici. Tato expozice vznikla v Dílnách pro opravy mechanizmů v Pardubicích (DOM), které dnes patří pod DKV Česká Třebová.
Zdroje: